| v roce 1976 |
| | dokončil hru Horský hotel |
| listopad-prosinec 1976 |
| | zúčastnil se rozhovorů, jež vedly ke vzniku Charty 77 a k zveřejnění jejího Prohlášení z 1. ledna 1977; podílel se na sbírání podpisů pod Prohlášení a stal se spolu s Janem Patočkou a Jiřím Hájkem mluvčím Charty 77 |
| 6. ledna 1977 |
| | před polednem na živé pražské křižovatce obklíčily vozy Státní bezpečnosti osobní automobil, v němž jeli V. H., L. Vaculík a P. Landovský, aby doručili vládě, Federálnímu shromáždění a Čs. tiskové kanceláři Prohlášení Charty 77 s podpisy 241 signatářů; všichni byli zadrženi, podrobeni výslechům a domovním prohlídkám |
| 6. ledna 1977 |
| | spolu s oběma dalšími mluvčími signoval dok. č. 2 Charty 77 |
| 10. a 11. ledna |
| | 1977 byl po celý den vyslýchán v centrále Státní bezpečnosti v Praze |
| 12. ledna 1977 |
| | článkem Ztroskotanci a samozvanci zahájilo Rudé právo společně s bratislavskou Pravdou pomlouvačnou kampaň proti Chartě 77 a jejím nejznámějším signatářům; V. H. byl v článku označen jako "zavilý antisocialista" (o den později byl článek přetištěn v ostatním denním tisku) |
| 14. ledna 1977 |
| | byl V. H. odveden k výslechu, z něhož se už nevrátil; |
