Mimoto jsem udělil tři amnestie. První amnestie po pádu
komunismu se možná významně zasloužila o onu zmíněnou špatnou pověst mých milostí a amnestií. Rád bych se
proto k ní vrátil. Tehdejší porevoluční amnestie byla připravena během dvou dnů. Samozřejmě ji připravovali
znalci a profesionálové, nikoli já osobně. Podílely se na tom obecně známé osobnosti jako Otakar Motejl,
Pavel Rychetský, Petr Uhl, Dagmar Burešová a další. Znalci říkají, že ta amnestie byla smysluplná. Samozřejmě,
že v té pohnuté době vznikl bezpočet rozmanitých bludů - například, že kriminalita vinou této amnestie rapidně
stoupla. Je to nesmysl, ostatně většinou byli propuštěni lidé, kteří by beztak tentýž rok šli na svobodu, takže
by možná nějaký trestný čin, který spáchali, byl tak jako tak ten rok spáchán. Ostatně, trestných činů spáchaných
propuštěnými na základě tehdejší amnestie bylo 9 procent z celkové kriminality v roce 1990. Pak byly uděleny
ještě amnestie v roce 1993 a v roce 1998.
Ke struktuře milostí: Většina z nich je udělována ze zvláštních humanitárních důvodů - například, že dotyčný
člověk je nevyléčitelně nemocný, nebo že je to matka několika dětí, která by si sice odpykala spravedlivý trest,
ale zároveň by se několik dětí dostalo do dětských domovů, neměly by rodiče a kdoví, kolik trestných činů by během
svých budoucích životů napáchaly. Ostatně mezinárodní úmluvy říkají, že práva dítěte jsou nadřazena všem ostatním
právům či povinnostem. Často to bývá celý soubor specifických důvodů - od nemoci, přes péči o dítě, přes lítost,
schopnost odškodnit postiženého, vyrovnat se s ním. V této věci dokonce mohou amnestie sloužit a občas sloužívají
jako jakýsi impuls či inspirace pro trestní politiku a legislativní změny. Nicméně každá milost může být podrobena
kritice, každá je kontroverzní, každá je napadnutelná. To je samozřejmé. Určité malé procento milostí má charakter
nápravy justičního omylu. Například v loňském roce to bylo asi 7 případů. I to se může stát, že celým systémem
justice někdo projde a nakonec odejde od poslední instance tak a tak odsouzen, a přesto je obětí justičního omylu.
(Mimochodem: je to jeden z důvodů, proč evropské státy i náš stát zrušily trest smrti a proč jsem proti němu bojoval.)
