 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 | ||
 |
 |
 |
 | ||
 | ||
 | ||
 | ||
 | ||
 | ||
 | ||
 | ||
 | 3 |  |
Amnestie, milosti
Jinými slovy: na základě studia všech podkladů, materiálů, spisů a všech informací, o nichž jsem mluvil, může se dospět k názoru, že se někdo stal obětí justičního omylu. V takovém případě dávám podnět ministru spravedlnosti ke stížnosti pro porušení zákona, což je mimořádný opravný prostředek, který má v rukou ministr, nikoli já. Buďto mému podnětu vyhoví a jde to svou cestou, nebo nevyhoví, ale já přesto setrvávám na svém názoru, například že z 90 procent nebo z 60 procent jde o justiční omyl, a udělím tudíž milost. Je to mimořádný případ, ale i to se může stát, stalo se to například nedávno v případě jistého pana Růžičky - možná si na něj veřejnost vzpomíná.
Ještě slovo o takzvaných abolicích, což je zastavení trestního stíhání před vynesením rozsudku. Ano, i takové případy existují. Opět tvoří jen malé procento milostí. Celkem jsem sice už udělil 888 abolic, z toho mi ale 818 předložili ministr spravedlnosti a generální prokurátor v rámci amnestií. V běžném roce se počet abolic pohybuje průměrně kolem deseti. Jsou to případy opět jakýmsi způsobem extrémní. Například, že někdo je nesmyslně dlouho stíhán vazebně, je těžce nemocen a není jiného způsobu, jak mu zachránit život. Samo sebou vždy v těchto případech vítám, když dotyčný nepřijme milost v tom smyslu, že se dožaduje, aby proces byl dovršen a aby bylo zjištěno, zda se provinil či nikoliv. Soud pak vynese výrok o vině, ale nemůže už uložit trest. Celkově bych řekl, že věnuji milostem asi jednu a půl hodiny každý týden nebo každých čtrnáct dní.
převzato z on-line rozhovoru 14. března 2001, redigováno