 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
 | ||
 |
 |
 |
 | ||
 | ||
 | ||
 | ||
 | ||
 | ||
 | ||
 | ||
Lidská práva
"Lidstvo, to znamená každý člověk, by si měl stále zřetelněji uvědomovat, že mimo všech svých přirozených odpovědností, to znamená své odpovědnosti za svoji rodinu, obec, národní či kulturní společenství, za svůj podnik či stát, nese i odpovědnost za celý svět, na jejímž pozadí musí reflektovat všechny své ostatní, sobě přirozeně bližší, ale vždy jen nějak dílčí odpovědnosti."Čestný doktorát Chulalongkornovy univerzity, Bangkok 12. února 1994
Poznámka editora
Lidská práva a globální odpovědnost za jejich dodržování jsou ústředním tématem celoživotních postojů Václava Havla a patří jim proto zvláštní místo i v jeho literárním díle. Zcela zásadním se ukázalo být v době odporu proti komunistickému režimu v Chartě 77 a ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Ani v éře demokratického státu však neztratilo na naléhavosti a prezident Havel mu věnoval mnoho projevů doma i v zahraničí. Základem jeho myšlení je odpovědnost každého jedince za dodržování základních lidských práv kdekoli na světě, vzájemné pochopení a tolerance různých světových civilizačních okruhů, vzájemný respekt různých tradic a náboženství a aktivní boj proti všem projevům xenofobie a rasismu. Václav Havel důrazně apeloval na nezbytnost dodržování Všeobecné deklarace lidských práv OSN, která má dle jeho slov "od prvopočátku povahu globálního závazku". V rámci svých mezinárodních kontaktů přispěl k osvobození řady vězňů svědomí, podporoval činnost Amnesty International, Nadace Člověk v tísni a její festival Jeden svět a činnost mezinárodního PEN klubu. V České republice se rovněž výrazně angažoval v romské otázce a v projektu Fenomén holocaust. Svojí autoritou se zasadil i o ustavení vládního zmocněnce pro lidská práva a o prosazení úřadu veřejného ochránce práv (ombudsmana). Po odchodu z funkce prezidenta republiky se angažuje v dodržování lidských práv především na Kubě, v Bělorusku, v Barmě a v Severní Koreji.